Vysoké školství

Ztracená generace

20.4.2015

Škody, která nynější nezaměstnanost mladých lidí způsobuje, budeme pociťovat po dekády. Jak ti, kteří jsou přímo zasaženi, tak společnost jako celek.images (1)

Možná to vypadá jako klidné období, ale procházíme největší sociální a ekonomickou změnou v moderní historii. A mladí z ní vychází nejhůře.

Úzkost vzdělaných, ztracená dekáda, ztracená generace, největší oběti krize, poražení dekády… tohle je jen pár titulků za posledních 14 dní, které mluví o nás, studentech. Nedávná studie Georgetown University tvrdí, že „získání terciárního vzdělání se téměř vždy vyplatí“. Vysokoškoláci v USA si v průběhu života přijdou na zhruba 3,6 mil. dolarů v porovnání se středoškolákem, který si vydělá 1,3 mil dolarů. Studie z roku 2002 tvrdí, že absolvent bakalářského stupně by si měl vydělat o 75 procent více, než ten s diplomem pouze středoškolským.

Ale je historie spolehlivým rádcem do budoucnosti? Nebo jsme na začátku nové fáze ve vztahu mezi prací a vzděláním? Objevují se velmi pádné důvody si myslet, že se starý systém otřese v základech a že se současný hluboký pokles v poptávce po západních absolventech vysokých škol promění v něco strukturálního. Vichřice kreativní destrukce, která otřásla mnoha „modrými límečky“ v průběhu předešlých několik dekád, začíná otřásat také vzdělanostní elitou.

Maria Gil Ulldemolins je mladá, chytrá a sebevědomá žena. Má titul z Velké Británie a chce se vrátit do rodného Španělska a najít si práci. A cítí, že před sebou nemá žádnou budoucnost. Maria totiž patří do generace mladých Španělů, kteří jsou v rodné zemi zasaženi bezprecedentní nezaměstnaností mladých lidí – dosahuje téměř 50 procent. „Studovala jsem pro svět, který neexistuje“, říká Maria.

TIME-1Španělské čísla jsou zarážející. Ale nezaměstnanost mladých lidí (19-24 let) zhoubně roste skrze celý vyspělý svět. Vypadá to trochu jako nevinná show – mladí mají často rodiče, kteří je podpoří, mohou zůstat na univerzitě déle. Nemají děti ani nemusí platit pojištění. Ale je spousta evidence, které tvrdí, že nezaměstnanost mladých má dlouhodobé následky. Jeden z pěti pod 25 let v Evropské unii je nezaměstnaný.

V těžkých ekonomických časech jsou mladí absolventi většinou první, kteří ztratí práci. V mnoha je to paradoxně jednodušší, než vyhodit staršího. Ve většině zemí „bohatého klubu“ OECD je nezaměstnanost mladých dvakrát tak vysoká jako nezaměstnanost celé populace. V Británii, Norsku a Novém Zélandě je poměr 3:1, ve Švédsku dokonce 4,1:1.

Není to pouze číslo nezaměstnanosti mladých lidí, které je nejvyšší od začátku sbírání dat OECD. Ale je tady také číslo absolventů, kteří práci přestali hledat úplně – a to je také rekordně vysoko. Slabý růst ekonomik, širokosáhlá úsporná opatření a konec stimulů pro tvorbu pracovních míst. To všechno mladé lidi trápí. Spousta zemí (Itálie) dokonce začal přijímat programy, aby téměř znemožnili propuštění starších zaměstnanců, a to vysoce komplikuje nabírání nových absolventů.

Nezaměstnanost mladých má přímé i nepřímé náklady. Přímé jsou – zvýšené sociální platby, ztracený daňový příjem, ztracená kapacita. Mezi nepřímé patří migrace – mladí lidé hledají příležitosti jinde. V Portugalsku, kde je nezaměstnanost mladých 27%, téměř 40% mladých mezi 18-30 roky zvažují emigraci kvůli nedostatku pracovních příležitostí doma. Dalším nepřímým efektem je kriminalita a individuální efekty. Mladí lidé jsou zejména zasaženi ekonomickým a emocionálním efektem nezaměstnanosti.

youth-unemploymentVýzkum v USA a Velké Británie zjistil, že nezaměstnanost mladých zanechává tzv. „příjmovou jizvu“, která trvá do středního věku. Čím delší nezaměstnanost, tím větší efekt. Vezměme dva muže se stejným vzděláním, místem bydliště, vzděláním rodičů a IQ. Pokud jeden z nich stráví rok nezaměstnaný před 23. rokem svého života, o deset let později může očekávat, že si vydělá o 23% méně než druhý muž. Pro ženy je tato mezera 16%. Zatím se tento efekt velmi nerozšířil, téměř 80% mladých lidí v OECD je zpět v zaměstnání do jednoho roku. Ale to se může změnit.

Tento efekt se nemusí vztahovat pouze na lidi, kteří jsou nyní nezaměstnaní. Americká studie ukazuje, že čerství absolventi vysokých škol, kteří vstupují na trh práce v době hluboké recese v 80. letech, trpěli dlouhodobou „příjmovou jizvou“ také. Tito absolventi trpí poklesem mzdy o 6-7% o každý procentní bod, o který se zvýší míra nezaměstnanosti. Efekt se postupem času vytrácí, ale stále statisticky viditelný i o 15 let později.

Nezaměstnanost ve všech formách je spojena s mírou smutku, který nemůže být jednoduše vysvětlen pouze nízkou mzdou. Je to také spojeno s životními očekáváními, zvýšenou možností infarktu v pozdějším věku a sebevraždou. Studie Pensylvánských pracovníků, kteří ztratili práci v 70. a
80. letech, ukazuje, že efekt nezaměstnanost na životní očekávání má větší efekt na mladé než na starší. Pracovníci, kteří vstoupili na trh práce v době Velké deprese v 30. letech, trpěli neustálým nedostatkem sebevědomý a ambicí po dekády.

Je tady další sociální efekt – „efekt plného hnízda“. V roce 2008, 46% z 18-34 letých Evropanů bydlelo s nejméně jedním rodičem. Nedávná studie CGIL  – italských odborů ukazuje, že více jak 7 milionů Italů ve věku 18-35 žije se svými rodiči.

Evropské země s flexibilním trhem práce se nyní zaměřují na co nejvyšší vzdělávání mladých lidí. Ale to nemusí být všelék.

Univerzity mohou být zdrojem vzdělanosti a dovedností a místem pro přečkání ekonomické stagnace, takže studenti vstupují a zůstávají na univerzitách déle a déle. Ale především studenti v zemích se školným navyšují svoje dluhy, tak ne většina z nich bude schopna zlepšit svoje vyhlídky na získání lepší práce.

Mít vysokoškolský diplom stále zvyšuje šanci dostat práci, ale zároveň je nezaměstnanost mezi absolventy vysokých škol nejvyšší v historii. A vyhlídky nejsou lepší. Doba bude horší. S vysokou pravděpodobností přijdou další krize. A budou horší než ty předchozí.

Měli bychom s tím začít něco dělat, nechtějme, aby nám lidé říkali – ztracená generace.

 

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply